Harry zíral přes místnost na Snapea. Najednou nechápal, jak s tímhle mohl souhlasit. Nebyl to ten nejhloupější plán, jaký kdy měl – ve skutečnosti fungoval. Až moc dobře.
Snape provedl otočku pod paží pohledného blonďatého mladíka. Tančil elegantně – ne příliš, aby to bylo nápadné, ale právě tak, aby Harry věděl, že je Snape v tanci mnohem lepší, než kdy Harry ve skutečnosti byl a bude.
Hermiona se k němu pomalu přisunula . „Vidím, že se Harry dobře baví,“ řekla a mrkla na něj.
Harry nemohl ze svého ‚klonu‘ spustit oči. Snape ho napodoboval mnohem lépe, než se to kdy podařilo komukoli jinému. „Užívá si to, co?“
„Možná bys měl taky.“ Šťouchla do něj loktem. „Vím, že charitativní večírky nejsou zrovna tvoje parketa, ale už jsi dlouho sám. Jestli je tvůj kolega taky single,“ kývla směrem ke Snapeovi, „možná bys ho měl někam pozvat. Zdá se, že tě zná opravdu dobře.“
Kdyby tak věděla. Harry si povzdechl a pomalu zavrtěl hlavou. I bez jejich společné minulosti nebyl Snape ten typ člověka, kterého byste zvali na rande.
Stiskla mu paži a otočila se k odchodu.
„Hermiono.“
Zastavila se a podívala se na něj.
„Jak jsi to věděla? Že to nejsem já.“
„Stála jsem poblíž Harryho a mluvila s dalšími hosty. Při hovoru jsem se spletla a řekla, že tentokrát to bude poprvé za deset let, co bude v nabídce předmětů v Bradavicích znovu zařazená Alchymie. Opravil mě.“
Harry neměl tušení, že něco jako Alchymie vůbec někdy bylo vyučované. Dopil sklenku a zamířil na bar pro novou. V místnosti byla spousta pohledných mužů, z nichž někteří o něj už dřív projevili zájem, jenže on se v přítomnosti lidí, kteří věděli o jeho minulosti, necítil dobře. Dříve nebo později se jeho partneři chtěli dozvědět víc o době, kterou strávil ve vězení, a on nikomu kromě svých nejlepších přátel nevěřil natolik, aby mu tyhle podrobnosti dokázal svěřit. Mudlové to nevěděli, a tak se na nic neptali. Částečně o tom vyprávěl jen svému příteli Jonovi, který ho vyslechl bez odsouzení a otázek.
Robards, šéf Ústředí bystrozorů, zachytil přes místnost Harryho pohled a rozešel se k němu. Harry s ním po třech sklenkách šampaňského nechtěl mluvit, a tak jen pozvedl sklenici k pozdravu, pak ji odložil na bar a prošel místností směrem ke Snapeovi v jeho těle. Zaťukal tomu blonďákovi na rameno.
„Mohu vás vystřídat?“
Plavovlasý mladík neochotně odešel. Snapeovo držení těla přesně kopírovalo to, které Harry obvykle míval, když se chystal k tanci. Harry ho rozpačitě vzal za ruku a druhou položil kolem jeho pasu. U Merlina, Snapeovi se nějak podařilo, že dokonce i voněl jako on. Ukradl mu snad oblečení?
Snape ho provedl po parketu, pohyboval se přitom úplně stejně jako Harry, když tančil. „Mohl byste toho nechat?“ vyhrkl Harry.
„Nechat čeho?“ zeptal se Snape a jeho obočí se přitom vyklenulo způsobem, který by se u reálného Snapea nikdy neobjevil.
„Je to zatraceně divné, když se chováte úplně jako já,“ sykl Harry.
„Myslel jsem, že to je smyslem celé téhle frašky, abychom byli k nerozeznání.“ Znělo to pobaveně. Tahle mluvil i Harry, když se bavil?
Harry očekával, že se Snape bude plížit po okrajích, ne balit pohledné hosty. „Proč jste s ním vůbec tančil? Určitě ode mě něco očekává.“
„Potřebujeme, aby nás oba dnes co nejvíc fotili.“ Snape kývl směrem k hloučku fotografů. „Smrtijedi možná nemají takový vliv nebo schopnosti, aby vás sledovali osobně, ale určitě čtou noviny. Teď pojďte trochu blíž, ať si nás všimnou.“ Přitáhl si Harryho těsněji k sobě. Kdyby to byl pravý Snape, se svým vlastním tělem, vůní i změněnou, ale přesto stejnou tváří, Harry by nejspíš nezadržel rostoucí erekci, ale… byl to on sám. Strávil spoustu času tím, že se stýkal a povídal si s lidmi, kteří se za něj převlékali, ale žádný z nich v něm nikdy nezanechal pocit, jako by se díval přímo do zrcadla.
„Uklidněte se,“ řekl Snape měkce, se rty těsně vedle Harryho ucha a hlasem, který mu zněl kompletně cize. „Vypadáte, jako byste ode mě chtěl utéct v tu chvíli, co přestanu dávat pozor.“
„Jen se chovejte trochu víc jako vy.“
„Je to lepší?“ zašeptal Snape svým obvyklým hlasem, tak hlubokým, že Harrymu okamžitě naskočila husí kůže.
Harry, který se nezmohl na slovo, jen přikývl.
„Sleduje vás spousta lidí,“ řekl Snape a očima přelétl dav, zatímco je oba otočil dokola.
„Jo, to obvykle dělávají.“ Harry převzal vedení a vedl je blíž ke kraji parketu. Snape ho bez námitek následoval. „Moc si jich nevšímám, dokud se mě nepokoušejí sledovat z nějaké akce nebo se mi vloupat do domu.“
Snape svraštil obočí. „Stává se to často?“
„Jednou za čas. Většinou je to jen bláznivý fanoušek, ne někdo, kdo by mi doopravdy chtěl ublížit. Naštěstí už se to ale neděje tak často. Pracuju převážně na utajených případech, takže pro veřejnost působím nezajímavě. Akcím, jako je tahle, bych se nejradši úplně vyhnul, ale zjistil jsem, že je lepší se jednou za čas veřejně ukázat a nedat novinářům moc prostoru, aby se honili za senzacemi.“
„Pojďme se napít,“ navrhl Snape po dalším pátravém pohledu přes celý parket. Nejspíš viděl, jak si hlavní fotograf rubriky drbů o celebritách odskočil na toaletu.
Harry by už rád dnešní večer odpískal, ale Snape vypadal, že ví, co dělá, a tak se nechal odvést zpátky k baru. Snape jim oběma přinesl pití a pak Harryho nasměroval do rohu, odkud měl výborný výhled na celé shromáždění. Harry se znuděně usadil na jednu z měkkých pohovek, které lemovaly okraje místnosti.
Snape se k němu připojil. „Zkuste vypadat trochu živěji. Když se budete tvářit tak ztrápeně, sotva nás někdo vyfotografuje.“
„Jediný důvod, proč nutím Rona a Hermionu, aby hráli tu samou roli, co vy teď, je, abych nemusel vypadat živě. Jsem tu. To by mělo – Vážně sedím takhle?!“ Povytáhl obočí nad Snapeovým ležérním posezem.
„Když jste rozrušený nebo nervózní, tak ano.“ Snape se na pohovce uvolnil a přitiskl se o něco víc k Harryho boku. Harry si všiml, že má na sobě jeho tmavě modrý oblek, ale Snape si ho musel kouzlem přešít nebo jinak upravit, protože v něm vypadal zatraceně lépe, než v něm kdy vypadal sám Harry .
„Jste si jistý, že mě nesledujete nebo tak něco? Jste až moc dobrý v předstírání, že jste já.“
Snape se zasmál svým vlastním hlasem, hlubokým, bohatým zvukem, který Harrymu projel přímo podél páteře. „Když si vybírám roli, snažím se zachytit charakteristické pohyby, které jsem během let vypozoroval. Ale nejčastěji se snažím odhadnout klíčové pohnutky daného jedince, a podle nich se pak chovám.“
Harry se díval do davu a upíjel svůj drink. „Takže… jaké jsou moje pohnutky?“
Po chvíli Snape odpověděl: „Oddělujete se od zbytku světa, přestože ve skutečnosti usilujete o jeho uznání.“
Harry ho počastoval nesouhlasným pohledem. „Nezajímá mě, co si o mně kdo myslí.“
Snape vyklenul obočí velice snapeovským způsobem. „Chcete, aby vás respektovali, ale myslíte si, že to nedělají.“
„Taky že to nedělají. Viděl jste to idiotské video.“
„Ale ovšemže dělají,“ řekl Snape, zatímco se jeho tvář opět měnila do ‚harryovštějšího‘ výrazu. „Kritizovali Albuse – často a hodně –, ale přesto si ho vážili. Nechápu, proč nepřijmete své postavení.“
Copak se úplně zbláznil? „To proto, že já nejsem žádný zatracený spasitel!“
Snape nic neřekl, jen se na něj dlouze zadíval.
Harry tíhu jeho pohledu nesnášel. Snape ho jistě neviděl jako hrdinu, za jakého ho všichni ostatní měli. „A navíc, nerespektují mě ani jako bystrozora.“
„Jak by mohli, když neberete skoro žádné veřejné případy?“
Měl pravdu. „Moji kolegové mě respektují. To by mi mělo stačit.“
„Vaši kolegové jsou zároveň vašimi přáteli a spojenci.“
Harry zavrtěl hlavou. „Robards je všechno, jenom ne můj kamarád. Nechápu, proč ho tak strašně dráždí, že svou práci zvládám a zvládám ji dobře.“
„Doufal, že vámi bude moci snadno manipulovat.“
Harry na Snapea zazíral. „Jak tohle víte?“
Snapeovy oči zabloudily k Robardsovi. „Jen předpokládám, na základě toho, co jsem si přečetl a zjistil. Jste tvrdohlavý, což na vás neprozrazuje žádné vaše vyobrazení. Kdybych vás znal jenom prostřednictvím médií, myslel bych si, že budete někdo, koho snadno udržím pod kontrolou. Proč vlastně nepřevezmete nějakou vedoucí úlohu?“
Tohle byla poslední otázka, kterou by od Snapea čekal, že uslyší. Harry upil ze své sklenky a namítl: „Učím jednu bystrozorskou třídu.“
„Kromě toho. Vím, že zasedáte ve správních radách několika charitativních organizacích, ale slečna Grangerová-Weasleyová se přece normálně ukazuje na veřejnosti, ne?“
Harry přikývl. „Nesnáším líbání zadků a všechny tyhle snobské večírky. Byl bych radši, kdyby všichni ti lidé prostě jen vypsali šek, bez toho humbuku kolem.“
„Takže jste založil Čarodějného vědce bez toho, aby o tom veřejnost věděla.“
Harry se na Snapea drze usmál a pozvedl svou sklenici směrem k němu. „Nemohl jste na to přijít ani vy.“
Snape ho obdařil lehkým protočením očí, než pokračoval. „Jinými slovy, mimo Ústředí to jsou jenom vaši přátelé, kdo tuší, kolik jste toho ve skutečnosti vykonal.“
„Po tolika letech, co jste mě nazýval ‚arogantním‘, mě překvapuje, že mě přemlouváte k tomu, abych se násilně vecpal na nějakou veřejnou pozici.“ Představa, že by se jeho život ocitl pod ještě větším drobnohledem, zněla jako přímá cesta do očistce. Neklidně se zavrtěl; Snapeův převlek mu bránil v tom, aby se úplně uvolnil.
„Není to arogance, když jste lepší než oni,“ řekl Snape tiše, ale pevně. „Robards je idiot, který vede oddělení spíš z obavy o vlastní politiku, než z čistého zájmu o chytání čarodějů, kteří se dali na temnou stranu. Už teď jste vyřešil polovinu případů, co on za celou svou kariéru.“
Harry neměl nejmenší ponětí, kolik případů Robards uzavřel. „Jak tohle všechno víte?“
Snape dokonale napodobil Harryho chladné odmítnutí. „Mám své zdroje.“
„Zmetku,“ zamumlal Harry do svého nápoje. Během výcviku se naučil skrývat mnohé své emoce, ale nikdy nedokázal úplně zabránit tomu, aby se mu do tváří nahrnula červeň. Snape mu skládal poklony a navrhoval, aby se chopil moci? Možná, že s tím hraním si na Harryho zašel trochu moc daleko… „Nemůžu nastoupit na pozici, která není volná. Ve válce jsme přišli o spoustu bystrozorů a mnozí jsou na svých pozicích teprve několik let.“
„Tak si prostě vytvořte svou vlastní,“ řekl Snape; zelená v jeho očích byla přitom podivně intenzivní. Vždycky měly kolem duhovek ty drobné zlaté tečky? Nikdy předtím si jich nevšiml, ale nyní byly nápadné, jako by se Snapeův vnitřní oheň za nimi nedal udržet na uzdě. Před pěti lety to byl právě ten oheň, který ho málem zničil, ale přesto ho nějaká jeho část chtěla ještě jednou zakusit.
Harry se přinutil upnout svůj pohled k tanečnímu parketu. „Zatraceně, tohle nemůžu dál dělat. Měli bychom si vyměnit role.“
„Můžeme jít na toalety a vyměnit kapsle, ale –“ Snape neznatelně kývl hlavou směrem k fotografovi, který je kradmo zachytil, „čelili bychom nepříjemným otázkám, co jsme tam dělali, že nám to trvalo tak dlouho.“
„Rychlovka na záchodě by mi určitě vynesla spoustu veřejné pozornosti,“ zažertoval Harry. Snape mu věnoval pobavený pohled, který byl spíš Snapeův než Harryho.
Jak Harry dopil, postavil se. „Pojďme si ještě na chvíli zatančit, ať mají dobré fotky. Ale tentokrát –“ zabodl Snapeovi prst do hrudi, když také vstal, „přestanete tancovat jako já. Nějakou dobu teď neplánuju účastnit se podobných akcí, takže tím nic neprozradíte.“
Snape položil pevnou, silnou ruku na Harryho bedra a odvedl ho na taneční parket, trochu stranou od ostatních. Sevřel Harryho ruku ve své a druhou přesunul na jeho bok. Kolik z jeho nové důvěrnosti bylo pro něj přirozené, a kolik z toho bylo jen hraní před kamerou? A pak, byl Snape vůbec někdy sám sebou, nebo celý život jenom hrál rozdílné role podle toho, která se mu zrovna hodila?
Harry se tiše zeptal: „Myslíte si, že tu operuje velká skupina?“ Ústředí bystrozorů prohlásilo Británii za skoro očištěnou od Smrtijedů.
„Ne,“ odpověděl Snape stejně měkkým tónem. „Ale oddaná určitě.“
To by rozhodně mohlo být ještě horší. „Proč prostě se prostě jenom neukryjí a nezačnou žít svoje vlastní životy? Spousta z nich to udělala, tak proč ne všichni?“
„Proč jste se stal bystrozorem?“ zeptal se ho Snape znovu.
Harry měl neurčitý pocit, že se na to neptá jen proto, aby tím něco naznačil. „Viděl jsem, co se stane, když se něčí moc stane nekontrolovatelnou.“ Zrak mu padl na jizvy, které teď zdobily hřbet Snapeovy ruky, a palcem přejel přes okraj trvale zjizveného masa. „Nevěřím Ministerstvu. Když budu jeho součástí, možná dokážu zkažené maso odříznout dřív, než se rozšíří moc daleko.“
„Nemáte žádnou povinnost zachraňovat svět.“
„Ne,“ souhlasil Harry. „Ale udělám, co bude potřeba. Jsem jeden z mála bystrozorů, kteří odmítají překračovat hranice. A nevadilo by mi, kdyby byly ještě striktnější, pokud by to mělo znamenat spravedlivější právo pro obviněné.“
„Nikdy jste se neobtěžoval s dodržováním pravidel.“ Na Snapeově – Harryho – tváři se objevil docela zlomyslný výraz. „Tak proč jste s tím začal teď?“
„Ale no tak,“ smál se Harry. „Musíte uznat, že ‚protože jsem to řekl‘ není relevantní základ práva. Kromě toho, někdo musí ochránit nevinné a udržet Smrtijedy na uzdě. Když o tom mluvíme…“ Napůl očekával, že Snape odmítne odpovědět, ale musel to zkusit. Kdokoli je právě teď mohl poslouchat, takže volil slova pečlivě. „Tenkrát ve třetím ročníku – byl jste tolik proti mému kmotrovi, protože jste věřil, že ten zločin opravdu spáchal?“
„Ano,“ odpověděl Snape jednoduše. Další píseň v sobě měla větší rytmus. Snapeova ruka se přitiskla silněji na Harryho bok a vedla ho.
„Myslel jste si, že mi skutečně chce ublížit?“ Byl to divný pocit, dívat se při tom do svých vlastních očí. Skrze brýle nedokázal odhadnout žádnou ze Snapeových myšlenek. Vžil se Snape jenom do své role, nebo v něm ty události skutečně nezanechaly žádné emoce?
„Kdyby ji skutečně zradil, určitě by vám ublížil.“ Snape Harryho otočil a pak si ho přitáhl blíž. Jejich hábity se k sobě přitiskly. Ne tak blízko, aby se o sebe oba muži otřeli slabinami, ale dost na to, aby si Harry bolestně uvědomil pouhý centimetr nebo dva, které je od sebe dělily.
Harry na tváři vyloudil úsměv. Neodvažoval se položit Snapeovi otázku, která ho pronásledovala celých těch pět let: Vzpomenete si na mou matku, kdykoli se podíváte na mě? Bál se, že Snape přeruší jejich tanec, odejde a nikdy se už nevrátí, kdyby se ho na to zeptal. Ještě víc se ale bál toho, že by řekl ‚ano‘. Místo toho se zeptal mírněji: „Čekal jste, že vás někdy najdu?“
„Očekával jsem, že budete natolik zaneprázdněný, že nebudete mít důvod to udělat. Nikdy bych nenapsal ten dopis, kdybych věděl, co se stane potom.“
„Ale napsal,“ řekl Harry sebejistě. „Nemůžete vystát, když se lidé mýlí – zvlášť když se mýlí velice veřejně, nebo když jsou to lidé jako Hermiona. Nebo obojí.“
Snape zalétl pohledem k místu, kde tančila s Ronem. „Je si vždycky tak jistá.“
„To vy taky!“
Snapeův výraz se změnil na takový, který byl mnohem víc jeho než Harryho. „Jenže já vím, o čem mluvím.“
„Ne vždycky, což zahrnuje i situace, o kterých jsme mluvili zrovna před chvílí. A můžu vám dát milion jiných příkladů.“ A pak, jen protože věděl, že to Snapea dopálí, si přisadil: „Vy a Hermiona jste vlastně úplně stejní v mnoha různých směrech.“
Snape rychle ukrátil ten malý prostor mezi nimi a přitiskl své nyní stejně velké tělo k Harrymu. Hlasem, který byl hluboký, jemný a především celý Snapeův, řekl: „Opatrně, Harry. Některé urážky jsou příliš vážné, než aby se daly snést.“
Harrymu přeběhl mráz po zádech a nohy mu ztuhly. Do prdele, tohle bylo přesně to, co tolik postrádal – ta dráždivá důvěrnost s nádechem nebezpečí. Bylo dobře, že Snape nepoužíval jeho křestní jméno častěji. Všechna krev v jeho těle teď zamířila přímo do slabin. Odtáhl se, aby se mohl zhluboka nadechnout. Jediné, co mu bránilo v úplném zkratu, bylo to, že tančil sám se sebou.
„To by mělo stačit,“ prohodil Snape, s očima stále upřenýma k reportérům.
„Takže už můžeme konečně jít?“ vydechl Harry.
„Vy můžete. Já se tu ještě trochu porozhlédnu.“
„Nechci si ráno číst v Denním věštci, co všechno jsem prováděl,“ zamumlal Harry posměšně. „Žádné muchlování, i kdyby byl sebehezčí.“
Snape se zkusil zasmát Harryho hlasem, ale Harryho uším to znělo příliš vysoce. „Trochu níž,“ zašeptal, než se otočil a odešel ze sálu dřív, než by si to stihl rozmyslet.