Sotva znovu vkročil na anglickou půdu, začal se Harry cítit hloupě. Doslova se z něj stal Snape – přehnaně paranoidní a přesvědčený, že ho celý svět chce dostat. Skrze Ministerstvo nechal poslat zprávu, ve které informoval Nika, že byl odvolán k neodkladnému případu. Pro Ministerstvo samotné žádné přijatelné vysvětlení pro svůj náhlý noční odjezd na falešný pas neměl, takže se snažil příběh odvyprávět, jak nejlépe mohl, aniž by přitom zmínil Snapea. Ministerstvo jeho zprávu sice zprvu vzalo vážně, ale vyšetřování v Řecku nakonec brzy vyšumělo. Harry toho o moc víc nečekal. Historka zněla jako přitažená za vlasy i jemu samotnému. Darebácká skupina Smrtijedů, která utekla do Řecka a schovává se tam pod ochranou místních bystrozorů… Tomu by nevěřil ani za nic.
Postupně se tedy znovu dostával do své obvyklé rutiny. Skoro měsíc po svém návratu už na celou záležitost pomalu zapomněl. Jenže pak v jednom londýnském gay klubu narazil na Nika.
Harry se schoval za širokým nosníkem a pozoroval ho v odrazu zrcadla, které viselo poblíž baru. Nik, oblečený v přiléhavém bílém tričku, které kopírovalo rysy jeho hrudi, nezávazně klábosil s docela pěkným blonďatým klukem asi tak Harryho věku, a popíjel drink. Vypadal stejně dobře, jako vypadal v Kavale, a Harry si znovu na okamžik přál vědět, na čí straně jeho potenciální milenec stojí.
Jeho paranoidní stránka ho varovala, aby co nejrychleji odešel, ale jeho sebevražedná část ho přiměla k tomu, aby se pokusil zjistit pravdu. Naštěstí se rozhodl strávit večer nenápadně jako Ben, místo aby sem nakráčel jako Harry Potter, a octl se tak v okamžitém obležení. Poté, co Nika několik minut sledoval, se vydal k baru a zaťukal mu na rameno. „Zvláštní, vidět tě tady.“
„Bene!“ Nikovi málem vypadly oči z důlků. Zasmál se. „Zvláštní, vidět tě tady.“
„Nechceš někam zajít a popovídat si?“ nabídl Harry a hlavou trhnul směrem ke dveřím. Chtěl odpovědi, ale nechtěl se o ně pokoušet uprostřed přelidněného klubu.
„Jasně!“ Nik se obrátil ke svému doprovodu a zamumlal nějakou omluvu, kterou Harry skrz rámus v klubu neslyšel. Pokynul Harrymu, ať ho vede.
Harry na sebe seslal ochranné kouzlo, než Nika vyvedl z hluku a chaosu ven. Prošli v tichosti dva bloky a zamířili do indického podniku, kde si objednali a posadili se ke stolu poblíž dveří.
„Jak ses měl?“ zeptal se Nik veselým tónem. Odtrhl proužek naanu, aby ho mohl namočit do omáčky, která náležela k jeho kuřecímu tikka masala. „Bylo mi fakt líto, když jsem zjistil, že jsi pryč. Trochu jsem doufal, že mě naučíš všechny ty triky tvého tajemného milence, o kterých jsi mi říkal.“
Zapomněl snad Nik na tu zprávu, kterou mu Harry poslal, nebo tu byl z nějakého specifického důvodu? Harry neměl moc náladu na hraní her. Ignoroval své jídlo a bez obalu řekl: „Dimitri mi pověděl o Smrtijedech.“
Nikovo obočí vystřelilo vzhůru. „Co přesně ti řekl?“
Harry prošel Nikovy složky snad tisíckrát. Ani jedna spojitost mezi ním a jakoukoli organizací, která by byla jakkoli spjatá se Smrtijedy. Jedna jeho část tedy stále odmítala takovému obvinění uvěřit. „Řekl jen tolik, že ho překvapuje vidět bystrozora v ‚hnízdě Smrtijedů‘, a naznačoval, že bych se mohl stát další z obětí těch nedávných zmizení ve vašem městě.“
Nik propukl v hurónský smích. Ze všech reakcí Harry právě tuhle čekal nejméně, a tak strnule seděl, než se Nik trochu sebere.
„Promiň,“ řekl Nik a přitom pozoroval Harryho měkkýma hnědýma očima. Pak ho obdařil polovičním úsměvem, po kterém ho Harry zatoužil políbit. To by ovšem Nikovi nejdříve musel věřit. „Je pravda, že je tu pár obyvatel, kteří sympatizují s těmi, kdo tvrdí, že naše rasa je na pokraji vyhynutí a je potřeba ji obnovit, ale známí Smrtijedi? Jestli v Kavale nějací jsou, musí se umět dobře skrývat. Alespoň polovina těch, kdo zmizeli, o sobě tvrdila, že jsou čistokrevní. Navíc, sám jsi viděl, jak je u nás všechno tak mudlovské. Pravý Smrtijed by tam nepřežil ani minutu.“
To byla dobrá námitka. Velmi dobrá námitka. „Tak proč by Dimitri takové věci říkal?“
Nik se pátravě podíval na Harryho. „Nejsem si úplně jistý. Možná jen žárlil?“
To nedávalo žádný smysl. „Proč by měl žárlit?“
„Pro muže jeho bohatství a postavení není moc typické, aby se angažoval ve městě, jako je to naše. Pokud vím, nikdy neprojevoval zájem o žádnou z místních žen, a slyšel jsem, že ho někdo prý viděl s nějakým mudlovským mužem.“
„Jak by s tím souviselo jeho bohatství? Myslel jsem, že homosexuální sňatky jsou u kouzelníků legální.“
„To sice ano, ale jeho rodiče by od něj stejně čekali, že se ožení řádně a zplodí potomky. Možná si taky myslel, že mě rozptyluješ, což je, abych byl upřímný, náhodou pravda.“ Zasmál se. „Nedaří se mi moc přemýšlet, když jsi někde poblíž.“
V Kavale by tohle tvrzení Harrymu nejspíš způsobilo menší zástavu. Ale tady a teď se nemohl oprostit od svých instinktů, které ho varovaly, že je tu něco špatně. „Takže proč jsi tu?“
Nikův úsměv uvadl. „Potom, co jsi odjel, zmizeli další tři lidé, včetně Dimitriho. Už týden ho nikdo neviděl. Když vaše Ministerstvo kontaktovalo to naše, aby se vyptalo na kouzelnickou populaci, ukázal se pravý rozsah těch zmizení, a mě sem zavolali, abych v té věci byl k ruce.“
Harry pomalu zvedl vidličku a bez valného zájmu se začal přehrabovat ve svém jehněčím biryani. Ještě tu byl jeden poslední drobný detail, který ho trápil. „Jak Dimitri mohl vědět, že jsem bystrozor?“
Nik se zašklebil a znovu si namočil naan do omáčky. „Máme v Kavale trochu problémy udržet tajemství. Předpokládám, že jeden z úředníků Ministerstva si prostě pustil pusu na špacír. Tvůj příjezd u nás způsobil docela rozruch. Víš, většina kouzelníků se nejde hned první den své dovolené poptat na Ministerstvo po tom, jak si v Řecku stojí kouzelnická populace.“
Sám na sebe vrhl podezření. Jasně, že ho Ministerstvo vyšetřovalo. Připadal si teď jako úplný idiot, který utekl z Kavaly jen na základě prohlášení muže, o kterém se všeobecně vědělo, že je nepřátelský a prohnaný. Nik ho musel považovat za blázna.
Pokud to tak však bylo, Nik to na sobě nedal znát. „Jsem tu jen na týden, ale máš nějaký nápad, jak bychom mohli pokračovat v naší schůzce?“
„Pokračovat?“ škádlil ho Harry. „Nějak jsem si nevšiml, že bychom doopravdy na nějaké byli.“
„V tom případě mi dovol, abych ti ukázal veškeré krásy Londýna,“ mrknul na něj Nik. „Můžu ti ukázat všechna vyhlášená turistická místa.“
„Vlastně jsem pořádně nikdy na žádných známých turistických zastávkách nebyl,“ řekl Harry popravdě. „Bude mi ctí se k tobě na takovou prohlídku připojit.“
„Kdy můžeš?“
„Ve čtvrtek ve tři. Jinak, protože jsme v Londýně, očekávej prakticky cokoli od přeháněk až po ostré sluníčko, klidně i naráz.“
Nik odsunul prázdný tác. „Můžeme si dneska dát menší ochutnávku?“
Harry si chtěl Nika ještě trochu proklepnout, než si s ním něco doopravdy začne. Jestli ho sem opravdu zavolali kvůli konzultacím, Ministerstvo o tom bude mít záznamy v jeho složce. „Upřímně, byl jsem zrovna na cestě domů, když jsem tě v tom baru zahlédl. Řeším teď v práci něco velkého a musím se na to ještě do zítra mrknout. Šel jsem dneska ven jen proto, že mě kamarád požádal, abych mu dělal garde. Ale vypadá to, že mě nakonec ani nepotřeboval.“ Ve skutečnosti Rona uplatil, aby místo něj absolvoval neuvěřitelně nudný charitativní galavečer, zatímco byl do něj přeměněný mnoholičným lektvarem. Takhle to dělával často, že šel ven jako Ben, zatímco někdo jiný předstíral, že je Harry Potter, aby udrželi zdání, že Ben a Harry jsou dvě různé osoby. „Kde jsi ubytovaný?“
Nik zalovil v kapse a vytáhl pero a kousek papíru. V rychlosti na něj načmáral adresu. „Je to kouzelnický hotel, takže můžeš kdyžtak poslat sovu.“
„Ozvu se,“ slíbil Harry. Zastrčil si lístek do kapsy a vstal.
Nik se také postavil a udělal rychlý krok vpřed. Ta nenadálá blízkost Harryho donutila rychle vytáhnout hůlku.
„Promiň, jenom jsem ti chtěl dát pusu na tvář,“ řekl Nik pobaveně.
„Ne, ty promiň. Nemoc z povolání.“ Nechal Nika, aby ho políbil na tvář, a pak se jejich cesty rozdělily. Nik odcházel směrem ke klubu, Harry se přemístil ke svému bytu.
Žil v mudlovské části města. Vybavil svůj domov tím nejlepším kouzelnickým zabezpečením. Měl jeden hlavní, veřejný vchod, a dva postranní, které používal, když byl Ben. Poté, co se objevil v hale, prošel kuchyňskými dveřmi a našel Mefistofela, jak si spokojeně hoví na stole.
„Přinesl jsi mi něco hezkého?“ zeptal se pobaveně při pohledu na hromádku pošty, kterou Mefistofeles hrdě obcházel.
Mefistofeles se zastavil a hlasitě zahoukal. Přeletěl na horní část ledničky, otočil se a snesl se zase zpátky dolů.
Sovička, která dorostla do stejné načechranosti, jakou se pyšnila její matka Strix, se nechovala tak vzrušeně od té chvíle, co ji Harry vzal s sebou do Velké Británie. Harry si důkladněji prohlédl poštu, ale neviděl nic neobvyklého. Kromě balíčku od Hadriana.
Ostře se nadechl a sedl si ke stolu. Vytáhl hůlku a seslal na balíček detekční kouzla, která měla odhalit cokoli podezřelého, ale zdálo se, že je balíček kompletně mudlovský. Opatrně hůlkou prořízl lepenkové víko a odsunul hedvábný papír. Znovu seslal kouzla, aby se ujistil, že do dřevo nebylo ničím napuštěno, a odložil hůlku. Z balíčku vytáhl řezbu jelena a laně.
Jelen pyšně stál uprostřed komplikovaně vyřezávaného pole. Měl impozantní paroží, ale měkké a něžné oči. Laň postávala stranou a tiskla se k jeho boku takovým způsobem, že to vypadalo, jako by ho opatrně přidržovala a poskytovala mu oporu. Ačkoli jejich těla mířila různými směry, hlavy měli otočené k sobě. Hadrian, který očividně nebyl zběhlý v angličtině, popletl časy, a tak na štítku stálo „Žijeme.“ Harry přejel prsty po hřbetu laně, obdivoval krásu miniaturních detailů.
Mefistofeles ho obdařil netrpělivým skřekem a přeletěl do další místnosti.
Harry sebral kousek papíru a napsal na něj návrh, kde a kdy se ve čtvrtek sejdou. „Mefisto!“
Mefistofeles přiletěl zpět, přistál na stole a nadšeně poskakoval kolem.
Dost pravděpodobně ukořistil něco k jídlu, co v žádném případě neměl dostat, a teď se z toho škodolibě radoval. Harry mu klidně vysvětlil: „Mám tady jeden dopis k doručení.“
Mefistofeles se okamžitě zastavil a nespokojeně se načepýřil.
„Prosím, Mefisto. Myslím, že bys mohl dostat pár sovích mlsků navíc, pokud to doručíš ještě dnes.“
Zabralo to a Mefistofeles nastavil nožku, aby na ni Harry mohl připevnit svůj dopis. „Dones to Nikolaovi Stephanopoulovi. Je v – „
Mefistofeles odlétl, aniž by počkal, než to Harry dopoví. Jak přesně se sovám dařilo doručovat poštu, aniž by znali přesnou adresu, to si Harry ani po letech strávených v kouzelnickém světě nedovedl vysvětlit.
Harry přešel ke dřezu, aby si natočil sklenici vody. Najednou se mu zježily chloupky na zátylku. Okamžitě u skočil stranou. Kolem paže mu prolétlo kouzlo a narazilo do kuchyňského pultu.
Harry se otočil a jediným švihem tasil Snapeovu hůlku. Vystřelil omračovací kouzlo. Dimitri ho snadno odrazil a znovu zaútočil.
„Co tu sakra děláte?!“ Uhnul z cesty dalšímu kouzlu a opětoval palbu vlastním.
„Co děláte vy v bytě Harryho Pottera?“ Dimitri ustavičně postupoval z chodby do místnosti, a místo aby jim uhýbal, Harryho kouzla odpaloval nebo blokoval. Byl úžasný. Lepší než kdokoli, koho Harry kdy viděl bojovat.
„Žiju tady. Jsem jeho přítel.“
Dimitri vkročil do kuchyně. Pálil jedno kouzlo za druhým, ale pohyboval se téměř neslyšně. Jeho pohyby byly plynulé a držení klidné, jako kdyby právě dirigoval orchestr a nebojoval s trénovaným protivníkem. „Nejsou tu žádné fotky vás obou. Žádné stopy po tom, že by měl partnera, kromě toho, že mu otvíráte jeho poštu.“
Jak dlouho se Dimitri potuloval po jeho bytě? Proč ho na cizí přítomnost neupozornily jeho ochrany? Obrátil svou pozornost zpět k hůlce. Snapeova nikdy nefungovala příliš spolehlivě a teď, proti tak zručnému protivníkovi, potřeboval veškeré výhody, které mohl mít. Otočil se a provedl nebezpečný výpad těsně kolem Dimitriho. Kouzlo ho trefilo přímo do ramena. Nemohl se tomu nijak vyhnout.
Do prdele!
Přesto se mu nic nestalo. Dimitri na Harryho zíral, hůlka zamrzla uprostřed pohybu. Harry na něj seslal omračovací kouzlo, ale jen neškodně prošlo Dimitriho hrudí. Co se tu k čertu dělo?
„Kde jsi přišel k té hůlce?“ Dimitriho hlas zněl nakřáple, skoro přiškrceně.
Harry se vytáhl zpět na nohy. „Je od Narcissy Malfoyové.“ Když stál tak blízko a nezaměřoval se na kouzla, která vycházela z její špičky, konečně si všiml, jakou hůlku to Dimitri svírá v ruce. „Moje hůlka!“
„Tvoje hůlka?“ zeptal se Dimitri a zamračil se. „To je Potterova hůlka.“
Prozření Harryho přepadlo tak náhle, že ho téměř srazilo na kolena. „Snape.“