Osvobození Sisyfa | 15

Dalšího rána se Harry vypotácel z postele do koupelny. Napil se pepřového lektvaru, který se kromě léčby chřipky používal i jako vyprošťovák. Pak se svlékl a vstoupil do horké sprchy v naději, že se mu podaří zahladit všechny stopy po včerejší noci.

Zpočátku to nebyla úplná katastrofa. V souboji se držel celkem dobře, zvlášť poté, co ho napadl brilantní nápad nechat Severuse, aby ho pronásledoval na koštěti. Když Severus během honičky zmizel, vloupal se do Harryho bytu a spustil ochrany, Harry tu léčku čekal a nenechal se nachytat. Předtím zavolal Kráturu, aby byt hlídal a upozornil ho, pokud se Severus objeví. Jenže nepočítal s tím, že Snape ukradne neviditelný plášť a bude předstírat, že zapomněl, že plášť nefunguje na majitele bezové hůlky. Harry si tedy šel pro zdánlivě snadné vítězství, jen aby ho Snape kletbou zasáhl přímo do zad. Pod neviditelným pláštěm totiž nikdo ve skutečnosti nebyl – byla to jen mistrná iluze, kterou Severus nastražil.

Nevadilo mu, že prohrál. Koneckonců to byl on, kdo chtěl, aby Severus hůlku ovládl, a dokázal v souboji vydržet tak dlouho, dokud se obzor nezačal zbarvovat dorůžova. Byl to dobrý souboj. Jeden z těch, ve kterém prokázal, že dokáže Severusovi odolávat. Teprve to, co se stalo potom, ho přimělo přát si, aby během uplynulého večera pil o něco méně.

„Na zdraví!“ Harry skleničkou přiťukl o Severusovu a na jeden lok ji s úšklebkem vyprázdnil.

Severus ho napodobil, jen s tím rozdílem, že jeho výraz byl naprosto nečitelný, jako by ho skřetí pivo v krku ani trochu nepálilo . Nalil další dva panáky. Harry mírně zaváhal, než si od něj skleničku vzal.

„Zatraceně,“ vyhrkl Harry a třísknul sklenicí o kuchyňský stůl. „To je hnus.“

Severus se usmíval, oči mu pobaveně hrály. „Měl jsem vás opít ještě před soubojem.“

„Čím víc piju, tím líp bojuju,“ vymýšlel si Harry pružně. „Zbystřené instinkty a tak…“ Přehodil si kolem ramen neviditelný plášť. „Na to, že jste vyšel ze cviku, nejste zase tak hrozný, i když si pořád myslím, že používání lektvarů během hůlkového souboje je podvod.“

„Souhlasil jste s tím, že souboj nebude mít žádná omezení,“ připomněl mu Severus tichým, hlubokým hlasem. Zase měl Dimitriho tvář, ale úsměv a jiskřící oči patřily Severusi Snapeovi.

„Co se týče kouzel!“ dohadoval se Harry, ale věděl, že udělal chybu, když to nespecifikoval předem. Pivo ho pálilo v hrudi a dodávalo mu odvahu. Vykročil vpřed a zastavil se v Severusově těsné blízkosti. „Takže… Co to bude?“

„Co by mělo být?“ zeptal se Severus zmateně a povytáhl obočí.

„Vyhrál jste. Náleží vám odměna,“ připomněl mu Harry.

Severus mírně ztuhl a ve tváři se mu objevil zvláštní výraz. Lehce se usmál, ale úsměv se mu nepromítnul v očích. „Kdybych věděl, že hodláte uzavřít sázku na výsledek, stanovil bych pravidla hned na začátku. Pochybuji, že je možné dosáhnout oboustranně přijatelných podmínek dodatečně.“

Harry, zmatený náhlým odstupem mezi nimi, ho ujistil: „Nebojím se, že byste se mě snažil donutit k něčemu, co nechci. Takže mi prostě řekněte, co za výhru chcete.“

„Nechci po vás nic.“ Severus se otočil, vrátil skřetí pivo do spíže a skleničky postavil do dřezu.

Hned potom zmizel v pokoji pro hosty a Harry si netroufl za ním jít. Místo toho se zavřel ve své ložnici, zahanbený Severusovým odmítnutím. Copak se v něm úplně spletl? A pokud ne, proč potom byl Severus tak chladný v otázkách Harryho sexuality? Viděl v něm ještě pořád jen znásilněné dítě?

„Idiote,“ nadával si Harry šeptem uprostřed horké sprchy. Věděl, že se to stane. Kdyby Severus o nějaký vztah stál a byl ho schopen, zůstal by. Ale Harry se opět bezhlavě vrhl do situace, které se mohl snadno vyhnout, kdyby měl jasnější mysl. V minulosti se už spálil, ale když teď znovu viděl tytéž plameny, stejně jim nedokázal odolat.

Harry si frustrovaně okusoval palec. Možná se přece jen ještě pořád nedokázal úplně přenést přes svou minulost. Logické důvody ho varovaly, aby se od Severuse Snapea držel dál, a teď tu přesto stál, připravený vrhnout se zpátky do nezdravého vztahu, který kdysi měli.

Severus paži vytrhl z Harryho sevření. „Jsem si toho vědom,“ zavrčel. „Merline, Harry, zapomněl jsi na detaily našeho vztahu, nebo ti je mám připomenout? Mám tě přitlačit ke zdi a dát ti facku, dokud si nevzpomeneš?“

Možná se Severus obával své vznětlivé povahy. Možná dokonce ani nebyl schopen mít zdravý vztah postavený na něčem jiném než na posedlosti. Harry si pro sebe povzdechl, vyšel ze sprchy a oblékl se. Přestože včera večer poslal po Mefistofelovi na Ministerstvo vzkaz, že dnes zůstane doma, musel se dostat z bytu pryč. Severus se pravděpodobně vrátil k sobě domů, ale pokud ne, Harry nechtěl riskovat, že na něj narazí.

Pospíšil si se svou ranní rutinou a snažil se monotónními činnostmi – poměrně neúspěšně – rozptýlit své myšlenky. Jakmile byl připraven, vyrazil ke dveřím vedoucím z ložnice ven, kde si všiml malého lístku připíchnutého vedle kliky.

Šel jsem do práce.

Severus pracoval?! Kde?

Další zkurvená hádanka, další zatracený důkaz, že Harry bývalého Smrtijeda neznal ani zdaleka tak dobře, jak si myslel. Žaludek měl tak sevřený, že se ani nepokoušel něco sníst a obtěžovat se se snídaní. Pohledem zabloudil ke svému koštěti, ale to poslední, co teď potřeboval, byl čas na přemýšlení. Jako nejlepší řešení se nakonec ukázalo jít do práce, najít si nějaký zapeklitý případ a ponořit se do něj.

Letaxem se tedy přesunul na Ministerstvo. Když šel ke své kanceláři, minul Seamuse, který se na něj podíval se zmateným a zamyšleným výrazem. „Tyjo, měl jsem pocit, že jsem tě právě zahlédl ve tvé kanceláři.“

No jasně… Šel jsem do práce. Do prdele. Harry na tváři vyloudil polovičatý úsměv. „Jejda… No, zrovna pracujeme na nové podobě mnoholičného lektvaru. Jdu trochu pozdě. Můžeš prosím předstírat, žes mě neviděl?“

„Že váháš!“ Seamus zamířil pryč a Harry se zhluboka nadechl. Zatracený Snape! Vždycky si dělal, co chtěl, a ani za mák přitom nebral ohledy na Harryho soukromí.

Zaťal pěsti a nakráčel do své kanceláře. Zastavil se přede dveřmi právě na tak dlouho, aby ještě stihl kolem kanceláře seslat tišící kouzla, a pak se vrhnul dovnitř.

„Vypadněte z mého těla!“ zařval, vyrazil ke svému stolu a vyškubl ze Severusovy ruky papíry, které držel. „Nemáte žádné právo být v mém těle ani v téhle místnosti!“

„Tohle jsou ale moje složky,“ řekl Severus s nesouhlasně vyklenutým obočím. Harry zatnul pěsti a pomyslel si, že ho nejspíš v příští vteřině praští, ale než stačil vybuchnout, Severus odněkud vytáhl láhev a napil se z ní. Jak ho Harry pozoroval, jeho rysy se opět změnily na Dimitriho. Sundal si Harryho brýle a položil je na stůl. „Jen jsem zkoušel bezpečnostní opatření Ministerstva. Jsou poněkud nedostatečná. Jestli –“

„Ne!“ Harry zvedl ruku, aby Snapea umlčel. „Nechci to slyšet. A je mi fakt jedno, proč jste tady. Už mám plné zuby toho, jak mi neustále narušujete soukromí.“

Severus se pomalu zaklonil, opřel se o židli a povytáhl obočí ještě výš. „Po tom, co jste se vloupal do mého pokoje?“

„Myslíte po tom, co jste se vy vloupal do mého bytu?!“

„Spíš po tom, co vy jste přijel do města zamořeného Smrtijedy převlečený za někoho jiného, a snažil jste se vypátrat osobu, která si nepřála být nalezena,“ řekl Severus hladce.

„To vás ale stejně nijak neopravňovalo k vniknutí do mého domu.“ V hrdle mu vybublal vztek. Zavřel oči a přinutil se zhluboka nadechnout, než se znovu dokázal na Severuse podívat. „Proč jste vůbec tady? Proč si prostě nejdete najít nějaké další Smrtijedy, které byste mohl někde stranou oddělat?!“

„S Valpuržinými rytíři –“

Takže Severus si myslel, že nezvládne dělat svou práci? Harry se narovnal a zatnul čelisti. „Dokážu se s nimi vypořádat sám,“ procedil. „Šlo mi to docela dobře, než jste se tu objevil, a půjde mi to dobře znovu, až vypadnete a zmizíte zase bůhví kde! Nechápu, proč máte vůbec potřebu se mnou ztrácet čas a chovat se, jako by mezi námi něco bylo, když o mě nemáte zájem –“

„Já že nemám zájem?“

Nepřetržitý proud řeči náhle zemřel na Harryho rtech jako když utne. Na vteřinu zůstal na muže před sebou hloupě zírat. Severus měl o něj zájem? Proč tedy k tomu nic neřekl dřív? Zatraceně. Harry už měl těchhle her dost. Ignoroval teplo, které se mu pomalu rozlévalo v hrudi, a vyprskl: „Odešel jste. Cokoliv jiného bych vám dokázal odpustit, protože to bylo vynucené okolnostmi. Musel jste dobře sehrát svou roli Smrtijeda, jinak bychom už byli oba dávno mrtví. Ale to, že jste sehrál vlastní smrt, byla vaše volba. Zůstal mi jen lístek, ve kterém jste se neobtěžoval ani slovem zmínit, že jste naživu. Nechal jste mě myslet si, že jste mrtvý. Kdybyste –“

Severus se postavil. „Jednou jste mi řekl, že chcete rodinu. Ženu. Děti… Všechno, co jsem tehdy věděl, bylo, že jste úplně normální chlapec, jehož touhy byly vynucené lektvarem. Neměl jsem žádný zájem na tom sledovat vás, jak se zamilujete. Přirozeně jsem si časem všiml, že začínáte inklinovat k mužům, ale neměl jsem žádnou jistotu, že jde o vrozený sklon. A už vůbec jsem nemohl doufat, že byste si ze všech mužů vybral za partnera právě mě.“

„Já jsem ale přece nepotřeboval jen partnera! Potřeboval jsem přítele. Někoho, kdo by tomu rozuměl. Po tom všem, co se stalo –“ Harry zíral na své ruce a snažil se zapomenout na zlé, děsivé vzpomínky, které ho hrozily zaplavit. „Po všem, co se stalo, jsem zůstal úplně sám. Nikdy jsem nebyl schopen nikomu říct o … o všech těch detailech.“ V očích ho náhle zaštípaly slzy a on sevřel pěsti, jako by bojoval sám se sebou. „Byl jste jediný, kdo věděl, co se tam stalo. Proč jsem udělal to, co jsem musel udělat.“

„Nemáte ani tušení, jak moc jsem vámi manipuloval a drogoval vás. Choval jsem se k vám jako k věci. Domácímu mazlíčkovi. Všechen ten ‚výcvik‘, to byla jen lest, která vás měla zaměstnat na dostatečně dlouhý čas. Pán zla o tom věděl od samého začátku. Ublížil jsem vám…“

Harry se setkal s jeho očima. Bolest vepsaná v Severusově tváři mu svírala srdce, ale přinutil se zachovat vyrovnaný výraz. „Nepůsobil jste mi vždycky jen bolest. Znám vás. Nemohl jste to všechno po celou dobu jen předstírat. Nedokázal byste nás spojit Posvátným thébským svazkem, kdybyste mě tehdy nemiloval.“

Severus jen lehce zavrtěl hlavou, jako by Harry vyslovil nějaké obvinění, které odmítal. „Nevěděl jsem, jestli to vyjde. Měl jsem záložní plán, jak vás unést a udržet u sebe, dokud si nebudu jistý, že se Pánu zla dokážete postavit, aniž byste přitom zemřel. Bylo mi jedno, jestli to bude vyžadovat vymazání paměti nebo jestli byste vy sám raději volil smrt, než abyste žil na útěku. Málem jsem vás zničil. Víte moc dobře, že jsem temperamentní. Nikdy vám nebudu moct zaručit, že už vám znovu neublížím.“

Mohl to udělat. Už se tak kdysi stalo – nehledě na to, že Severus obecně nebyl známý zrovna svou přívětivou a laskavou povahou. Veškerá logika, veškeré racionální uvažování vedlo Harryho k závěru, že zaplést se se Severusem Snapem by byla nebezpečná chyba. Avšak přesto, když se mu podíval do tváře…

Jenže Harry teď právě viděl někoho, koho vlastně nepoznával. „Můžete si změnit tvář? Nedokážu s vámi vést tuhle debatu, když vypadáte tak… Tak divně.“

Severus pozvedl obočí, ale už vytahoval hůlku. „Musíte být doopravdy jediný člověk, kterému se víc líbilo, jak jsem vypadal předtím.“

„Byl jste to prostě vy,“ řekl Harry tiše, když sledoval, jak se prodlužuje Severusův nos a prohlubují se jeho vrásky. „A vlasy?“ zeptal se, když zůstaly beze změny. Severus vykouzlil zrcadlo a nechal je růst, až mu sahaly na ramena.

Harry obešel stůl a zastavil se na dosah Severuse. Natáhl ruku a nechal protéct mezi prsty jeden dlouhý, měkký pramen.

„Nedělejte to,“ varoval ho Severus. Pevně uchopil Harryho zápěstí a upřel na něj rozzlobený pohled.

„Proč bych neměl?“ Harry si nemohl pomoct, musel se zeptat, i když už sám sobě udal milion dobrých důvodů, proč tohle všechno zastavit včas.

Severusův stisk nepolevoval. „Vy nemáte ponětí –“

„Nejsem naivní,“ řekl Harry pohrdavě a přiblížil se k němu ještě víc. „Vím, že jste udělal to, o čem jste si myslel, že to udělat musíte. Stejně jako já.“

„Nevíte, co všechno jsem udělal!“ Severus pustil Harryho zápěstí a ustoupil o krok dozadu. „Vrátím vám vaše vzpomínky. Tedy – pokud o ně stojíte.“

Harry se překvapeně zeptal: „Neublíží mi to? Když jste to zkoušel naposledy…“

„Vyvolal jsem tu reakci záměrně,“ řekl vyrovnaně. „Neměl jsem zájem na tom, abyste se ptal na příliš mnoho otázek. Můžu oddělit vzpomínky na vaše zajetí od těch, které jsem vám odebral později; těch, které se týkají jen nás dvou.“

Harry neviděl jediný důvod, proč by je neměl chtít zpátky. Pokud mu Severus udělal něco hrozného, raději by to věděl než žil v nevědomosti. „V tom případě mi je vraťte.“

Severusovi se na tváři objevil zachmuřený výraz. Uchopil Harryho svými pevnými dlaněmi za ramena a přiblížil svůj hákovitý nos tak blízko, že jeho oči byly jen pár centimetrů od Harryho.

„Legilimens!“

Harry potlačil přirozené nutkání odrazit jeho vpád a nechal své tělo i mysl ochabnout. V jednu chvíli stál ve své kanceláři, a v další se ocitl zpátky ve vězení a sledoval, jak Severus před jeho očima umírá. Než si stačil plně uvědomit, na co se dívá, byl už s Kráturou ve skříni, pak přivázaný k židli, pak k posteli. Nemohl se ani pohnout, mohl jen vnímat, jak do něj Snape proti jeho vůli strká prsty.

Musel ho zabít.

Harry se ohnal pěstí, jen aby ho Snape chytil za zápěstí. „Nech toho, Harry!“

„DRŽTE HUBU! DRŽTE UŽ SAKRA HUBU!“ Jeho magie byla pod kontrolou, a tak Harry začal na Snapea alespoň házet všechno, co bylo v dosahu. „NEMLUV NA MĚ, HAJZLE!“ Místnost naplnila ohlušující rána a Harryho oslepil výbuch světla. Něco tvrdého a studeného ho udeřilo do zátylku.

Další věc, kterou si uvědomoval, bylo, jak leží na zemi, tvář přitisknutou ke koberci. Zamrkal a zvedl hlavu, aby zjistil, že je ve své kanceláři. Severus klečel mezi hromadou papírů na druhém konci místnosti, v ruce hůlku. Sesílal nějaké kouzlo, ale jeho slova byla tak tichá, že Harry mohl jen hádat jaké.

„Co –“

„Nehýbejte se,“ řekl Severus ostře. Zvedl hůlku, místnost se rozjasnila a zmizelo tiché bzučení, které ji do té doby prostupovalo.

„Co to by-“

„Vy idiote! Řekl jsem, abyste se nehýbal.“ Severus si pospíšil přes místnost k Harrymu a umístil své ruce pod jeho hlavu.

Harry párkrát zamrkal a pokoušel se postavit, ale Severus ho zadržel na místě. „Co jsem vám právě teď řekl?!“

„Kdy naposledy jsem vás v něčem poslechnul?“ poukázal Harry.

Severus si odfrknul a vrhl na Harryho pohled, v němž se mísila frustrace i něha.

Miluje mě. Co to bylo, co říkala část duše Toma Raddlea, která v něm kdysi přebývala? Že Severus miluje výzvy. Severus už zase něco mumlal a Harry cítil, jak jím projela magie. „Co se stalo?“ zeptal se ho.

„Nejsem si úplně jistý.“ Ta slova ze sebe vyplivl, jako by byla otrávená. Nerad přiznával nevědomost. „Podařilo se mi zabránit tomu, aby to opustilo vaši kancelář.“

„To?“

„Kouzlo,“ odtušil, jako by Harry právě položil velmi hloupou otázku. „Jste slepý, nebo snad tohle považujete za normální stav své kanceláře?“

Harry se rozhlédl po místnosti a spatřil svůj stůl odhozený proti stěně, převrácenou kartotéku a papíry a psací potřeby rozházené všude kolem.

Severus Harryho obrátil a podržel mu ruku potřísněnou rudou tekutinou na hrudníku, zatímco ho kouzlem vyšetřoval.

„Krvácíte.“ Harry chytil Severusovo zápěstí.

„Není moje,“ řekl Severus s pohledem upřeným na něj. „Uhodil jste se hlavou o kartotéku na dokumenty.“

„Neudělal jsem to schválně,“ ujistil ho Harry, trochu potěšený Severusovými obavami.

„To doufám.“ Tón jeho hlasu připomínal profesora, který kárá provinilého studenta, avšak Severusův pohled, který Harrymu věnoval, byl plný obav, ale také… respektu. Nebyla to emoce, kterou by u Severuse vídal často, a tak Harry si nemohl pomoct, ale usmál se.

„Jste blázen,“ řekl Severus, který si špatně vyložil důvod, proč se Harry usmívá.

Harry se posadil. „Já nejsem ten, kdo ztvrdne už jen při pohledu na mocného kouzelníka,“ škádlil ho.

Severus ale právě nebyl v náladě, aby hrál podobné hry. „Mocní kouzelníci především dokážou svou magii ovládat. Mohl jste zabít – sebe.“

Harrymu neuniklo vteřinové zaváhání. „Nebo vás.“ Musel to vyslovit.

Severus si podrážděně povzdechl. „Tak to je jen stěží nějaké zlepšení.“

To, že se Severus ten zjevný fakt pro jednou nepokusil popřít, na Harryho udělalo dojem. Zavřel oči, snažil se uspořádat si myšlenky, které právě získal, a vybavit si je co nejpodrobněji, aby je mohl blíže prozkoumat. Ale nezdály se mu jako jeho ostatní vzpomínky – byly to jen jakési přízraky, které snadno unikaly zpět do zákoutí jeho mysli. Jen před chvílí je prožíval, ale nyní už se cítil, jako by si je jen prohlížel v myslánce. „Znásilnil jste mě.“

„Ano,“ řekl Severus vyrovnaně. Harry otevřel oči a střetl se Severusovým bolestným výrazem. Logika mu napovídala, že by právě tohle potvrzení mělo jejich vztah definitivně zatratit. Jak by z prachu a popela mohlo povstat cokoli krásného?

Avšak chvíle násilností nebyly tím, co se mu vybavilo, kdykoli pomyslel na Severuse…

„Víš, jak moc jsem si užíval tvůj penis v puse, Harry?“

Nejspíš ani zdaleka tolik, jako si svůj penis v Severusově puse užíval Harry.

„Nechceš se udělat v mých ústech?“

Ano, prosím.

„Řekni mi, jak to chceš. Tvrdě a rychle? Jemně a pomalu? Harry potřásl hlavou, aby se zbavil vzpomínek. Nedokázal vést vážnou konverzaci ve chvíli, kdy se jeho mozek přesunul do klína.

Severus si špatně vyložil důvod Harryho zatřesení hlavou, a tak vstal a uzavřel svůj výraz za neprostupnou maskou.

„Počkej.“ Harry se postavil a natáhl k němu ruku.

„Nedělej to.“ Severus ho znovu zadržel, než se ho stačil dotknout.

„Proč ne?“

„Chci jenom tebe!“ vyprskl. „Každá myšlenka každého dne od chvíle, kdy jsme se rozdělili, patřila tobě. Když jsem odešel, myslel jsem si, že když si splním každou další tužbu svého srdce, vzpomínka na tebe konečně vybledne. Ale pokud se vůbec něco změnilo, pak to, že mě jen tím víc pohlcovala. Po tom všem, co jsem získal. Po tom všem, co jsem vykonal… jsem pořád chtěl víc.“

Proboha. Už zapomněl, jaké to je, být středobodem Severusova intenzivního zájmu. Zapomněl, jaké to je, cítit se tak potřebný… Jako by Severus mohl zemřít, kdyby mu Harry zmizel ze života. „Pak tedy… co je na tom špatného, chtít víc?“ naléhal.

„Potřebuji si být jistý,“ odpověděl Severus s tváří zkřivenou touhou a bolestí. „Potřebuji vědět, že to opravdu chceš.“

„Jak můžeme vědět, co doopravdy chceme?“ zopakoval Harry. „Jediným způsobem, jakým to můžu zjistit, je zkusit to. Pokud se navzájem pozabíjíme, bude to důkaz, že jsme udělali chybu. Pokud mi ještě někdy ublížíte, zalžete mi nebo se budete pokoušet mnou manipulovat, řeknu Ministerstvu pravdu o tom, co jste udělal. V celé Anglii pak nebude místo, kde byste se mohl cítit svobodně.“

„Nechci ti ublížit,“ odpověděl Severus vážně. „Ale ublížil jsem ti předtím a odpustil jsi mi. Odpouštíš příliš snadno.“

„Ne. To jen ty neodpouštíš dost.“ Harry sevřel Severusovu ruku a přitiskl si ji na hruď. „Zkusme to. Jen na týden. Když to nepůjde, naše cesty se rozejdou nadobro. Ale alespoň mi dej šanci. Dlužíš mi ji.“

Severus vklouzl rukou na Harryho zátylek. Prsty se mu chvěly. „Dlužím ti víc než to… Dlužím ti svůj život.“ Pak Harryho ústa zachytil v zoufalém polibku.

Ta vůně, chuť i pocit… to vše bylo nějakým způsobem přesně takové, jak si to Harry pamatoval, jen lepší. Otřásl se silou vzpomínek, které se mu prodíraly hlavou. Bál se, že se mu v tuto mimořádnou chvíli vrátí i ty bolestné, ale naplňovala ho jen slast. Ach, Merline, ta rozkoš! Ničí polibky nebyly tak elektrizující, prostupující celým jeho tělem. Nikdo jiný v něm nikdy nezanechal pocit neskutečného hladu, kdy s každým úderem srdce jeho nitro křičelo, že chce ještě mnohem víc!

Pažemi objal Severusova ramena, když si ho Severus přitáhl těsněji na hruď. I když jejich těla od sebe dělily četné vrstvy oblečení, Harry si nedokázal vybavit, kdy naposledy zažil tak důvěrné objetí.

Ale přesto to nebylo dost. Chtěl – potřeboval – víc. Odtáhl se od Severusova těla jen tolik, aby mohl dlaněmi sklouznout k jeho klínu. Severus ho však zadržel dřív, než k tomu došlo.

„Tady ne,“ řekl, ale hlas se mu zadrhával přerývaným dechem.

„Už nezvládnu čekat.“ Harry se pokusil vyprostit ruce ze Severusova sevření, ale držel ho pevně.

„Kdokoli by sem mohl přijít –“

„Nastavil jsem ochrany, než jsem sem šel.“

„Stejně by nás někdo mohl vyrušit,“ upozornil Severus. „Bude to vypadat podezřele. Podívej se, jak to tu vypadá.“

„Nemám na dnešek domluvené žádné schůzky –“ Tedy, alespoň pokud si pamatoval.

„Harry,“ oslovil ho Severus svým pevným, profesorským tónem, „přemýšlej, co by se stalo, kdyby někdo vešel dovnitř a viděl mě, jak tě tu šukám.“

„V tom případě asi budu muset ošukat já tebe.“

Severus se usmál nad Harryho vytrvalostí, ale stále ho držel v pevném sevření a nedovoloval mu něco podniknout. „To by nic nezměnilo na skutečnosti, že jsem prolomil ochranná opatření Ministerstva. I kdybych je přesvědčil, že ve skutečnosti nejsem Snape, ale Dimitri, budou vůči mně velmi podezřívaví. A kromě toho… Ve chvíli, jako je tato, jsem doufal od toho okamžiku, kdy jsem tě před lety opustil. Takhle to nechci. Nechci, aby to byla jen rychlá, pokoutná akce, při které nás kdykoli může někdo vyrušit. Chci si tě vychutnat.“

Bože… Harryho páteří se šířilo teplo. Přesně si pamatoval, jaké to je, být vychutnávaný.

„Přeměním se znovu do tvého těla a půjdu domů. Ty počkej pár hodin, dej to tu do pořádku, a pak odejdi jako Ben.“

„Pár hodin?!“ Harry pochyboval, že dokáže vydržet alespoň minuty.

„Dneska jsi v práci vůbec neměl být,“ připomněl mu Severus. „Musel jsem vzbudit podezření, když jsem sem přesto přišel – takže to musí vypadat, jako bys nakonec měl nějaký důvod tu dnes být.“ Jeho oči zajiskřily. „A kromě toho potřebuji čas na přípravu.“

Ze všech lidí na světě to byl nejspíš jenom Severus, kdo potřeboval čas, aby se připravil na sex. Přesto se Harry neochotně stáhl a řekl: „Budu doma za hodinu. V žádném případě nebudu čekat ani o minutu déle.“

„Dobře, tedy za hodinu,“ souhlasil Severus. Z hábitu vytáhl lahvičku. „Tvůj vlas, prosím.“

Harry si jeden vytrhl a přidal ho do lektvaru. Severus lahvičku naráz vypil a proměnil se. Přivolal si brýle, které při výbuchu Harryho magie někam zapadly, a nasadil si je.

Vidět místo Severuse svého vlastního dvojníka stačilo k tomu, aby některé Harryho touhy alespoň trochu ochladly. Popravdě by se však stejně nechal Severusem na místě ojet, ať už by byl v jakékoli podobě.

Severus ho naposledy odhodlaně políbil, než Harrymu zmizel za dveřmi.