Protože Hermiona měla delší pauzu na oběd, byla to obvykle ona, kdo na jejich schůzky nosil jídlo. Ron a Harry se s ní setkali v Hyde Parku. Hermiona vyčarovala piknikový stůl a seslala kolem něj několik dalších kouzel, aby měli soukromí a stín. Harry měl podezření, že použila i kouzlo proti dešti, přestože na obloze nebyl ani mráček. Zatímco Ron shrnoval jejich plán, Harry se nepřítomně zakousl do svého sendviče. Ron a Hermiona sdíleli skoro všechno. Když Harry něco řekl jednomu z nich, už se neobtěžoval říct to i tomu druhému, protože se mohl spolehnout, že si to mezi sebou poví. Hermiona si plán vyslechla, ale místo aby se ptala na milion jiných otázek, jakmile Ron skončil, podívala se na Harryho a vyslovila tu, která ji evidentně pálila na jazyku: „Tak už mi povíš o Dimitrim?“
Harry v duchu zasténal. Navenek se poněkud křečovitě usmál. „Jak ti jistě Ron řekl, potkal jsem ho v Kavale. Varoval mě před tamními Smrtijedy. On… on je něco jako ekvivalent kouzelnického soukromého očka. Aspoň myslím. Je nechutně bohatý, takže nepotřebuje pracovat. Myslím, že se angažuje prostě jen proto, aby je vyštípal ze své země, ale je tím už tak zaujatý, že přijel až sem, když jsem mu řekl, že jsem tu potkal Nika.“
„Ano, to vím,“ řekla Hermiona s lehkým náznakem rozmrzelé netrpělivosti. Svého sendviče se zatím ani nedotkla. „Měla jsem na mysli spíš to, co bylo dnes ráno otištěno v novinách. Viděla jsem jeho fotku. Je velmi pohledný.“
Denní věštec otiskl fotku Harryho a Snapea, jak tancují, přímo na hlavní stránce společenské rubriky. Snape na ní něco šeptal Harrymu do ucha, ale bylo to focené z tak nešťastného úhlu, že to vypadalo, jako by ho líbal na tvář. „Jo, je… pohledný.“ Mnohem líp vypadal před plastickou operací. „Ale taky je… komplikovaný.“
„Vypadá, že mu na tobě záleží,“ řekla Hermiona až příliš nenuceně.
Harry na ni ohromeně zíral. „Viděla jsi ho se mnou doslova jednou jedinkrát. Jaks na to přišla?“
„Mluvila jsem s ním,“ pokrčila rameny.
„To mi neřekl.“ Už si mohl na Snapeovy lži a polopravdy zvyknout, ale stejně ho to rozčarovalo.
„Řekla bych, že ne,“ odpověděla Hermiona stroze. „Ale nemusíš mít obavy. V tu chvíli se za tebe nevydával. Pověděl mi, že jsi mu prozradil, že to vím, a navíc jsme spolu mluvili v soukromí.“
O čem sakra Snape s Hermionou mohl mluvit?! „Co ti řekl?“
Hermiona hodila rychlý pohled na Rona, jako by u něj hledala oporu, ale ten byl právě plně zaměstnaný svým sendvičem, na který se vrhl tak, že ho téměř vdechl. „Vyjádřil jisté… obavy. Že je přítomnost Smrtijedů tady, v Británii, mnohem pravděpodobnější, než naše Ministerstvo předpokládá.“
„Takže si nemyslí, že to dokážu zvládnout sám.“ Nic, co by nečekal.
„Ne,“ řekla Hermiona podrážděně. „Nevěří Ministerstvu, že do toho není zapletené. Předpokládám, že ho znervóznilo, když viděl, co se stalo v Kavale, a obává se, že i tady se najdou bystrozoři, kteří tajně pracují pro Smrtijedy. Má k tobě velký respekt, Harry.“
Snape měl k němu respekt? O tom pochyboval. „Tomu uvěřím, až to uvidím,“ zamumlal ponuře.
„Prostě ho pozvi na rande,“ ozval se najednou Ron.
Harry na něj zůstal zírat. Kdyby tak jen Ron věděl, že právě mluví o Snapeovi…
„Viděl jsem, jak na něj civíš, když tancoval s tím blonďákem,“ pokrčil rameny Ron a ukradl Harrymu z talíře pár nedojedených sušenek. „Vím, že nesnášíš randění s kouzelníky, ale taky jsi zatím žádnému nedal opravdovou šanci, že ne?“
„Ale on je… On je…“ Snape. Jak jim tohle mohl vysvětlit? „Prostě mi připomíná Snapea.“
Hermiona na něj ostře pohlédla. „V dobrém nebo špatném smyslu?“
„V obou.“
„Myslíš si, že by ti mohl ublížit?“ zeptala se jemně. Ron se zatvářil znepokojeně.
„Ne! Ne. On je jen…“ Harry se zadíval na oblohu a hledal správná slova, kterými by vystihl, co přesně Snape je. „Je plný tajemství. A přiznal, že v Kavale zabil pár Smrtijedů.
„Napadli ho jako první?“ zeptal se Ron. „Nebo jim prostě vypálil smrtící kletbu do zad?“
„Neptal jsem se na detaily.“
„Harry… Ty jsi přeci taky zabil několik Smrtijedů,“ připomněla mu jemně. „Myslím, že bys mu měl dát šanci. Alespoň ho vyslechni. Zdál se být moc milý.“
Harry na ni nevěřícně zíral. „Představ si, jako žes právě Snapea nazvala ‚milým‘.“
„Já vím, mě přece taky neustále urážel,“ opáčila. „Ale jediné aspekty Dimitriho osobnosti, které mi připomínají Snapea, jsou jeho rychlé reakce a široký rozhled.“
„A co kdyby vážně byl jako Snape?“ vmísil se do toho Ron. „Posledních pět let jsi pořád dokola omílal, jaký to byl skvělý chlapík a jak jsme ho všichni jenom špatně odhadli. Myslím, že akorát hledáš výmluvy.“
Harry věděl, že je v průšvihu, když se proti němu Ron s Hermionou tímhle způsobem spolčili. Neshodli se vždycky ve všem, ale když už spolu někdy souhlasili, měli taky obvykle pravdu. Na tohle ale každopádně neměl čas. Ne vzhledem k tomu, co měl na ten večer naplánováno. „Jestli má pravdu a Ministerstvo v tom jede, pak Nik ví, že v Kavale jsem byl já a ne Ben, a že od něj hodlám získat informace. Jestli se něco semele, Ron bude muset poslat upozornění na Ministerstvo a taky někomu mimo něj, komu můžeme věřit.“
„Spousta z nás, co jsme byli v Brumbálově armádě, pořád ještě má naše mince,“ navrhla Hermiona. „Můžu po nich poslat zprávu a varovat ostatní, aby se měli na pozoru.“
Harry přitakal. „Myslím, že by to mělo stačit.“ Postavil se. „Budu se muset vrátit, jestli chci ještě před odchodem stihnout chytit Dimitriho a domluvit se i s ním.“ Obrátil se na Rona. „Pošlu zprávu po zrcátku, až budu připravený vyrazit.“
Ron přikývl a poplácal se po kapse.
Hermiona se také postavila, obešla stůl a zadržela Harryho v medvědím objetí. „Buď opatrný, ano?“
„To jsem vždycky,“ ujistil ji Harry. „Mimochodem, slyšelas někdy něco o Posvátném thébském svazku?“
Hermiona se zamračila. „Myslíš Posvátnou thébskou skupinu?“
„Jsem si fakt dost jistý, že řekl svazek. Mělo by to být kouzlo, ale nemůžu o něm nikde najít žádný záznam.
„Podívám se na to,“ slíbila.
„Díky.“ Harry se s nimi rozloučil a vrátil se zpátky do kanceláře. Během poslední doby se mu povedlo uzavřít většinu případů a Oddělení bystrozorů mělo docela pružnou pracovní dobu, takže jakmile to šlo, zamířil rovnou domů.
Snapeovi se mezitím podařilo pokrýt celou kuchyň složkami, fotografiemi a poznámkami. Na lince taky stál obal s napůl snědeným jídlem z místní řecké restaurace a ke zdi nad stolem byla přichycená mapa Londýna. Poznámky a lístky pokrývaly kromě nedojedeného jídla skoro vše kolem. Na seznamu Smrtijedů, který dalo dohromady Ministerstvo, Snape udělal několik oprav. Stav asi třetiny z těch, kteří u svého jména měli napsáno „zemřelý“, byla změněna na „neznámý“. Několik neznámých naopak bylo přeškrtnuto. Protože Snape nebyl nikde v dohledu, snažil se Harry seznámit se Snapeovými poznámkami, i když se mu některé zdály těžko uvěřitelné. Jak je možné, že odhadovaný počet Smrtijedů je třikrát vyšší, než předpovídalo Ministerstvo? Byla to jen Snapeova paranoia, nebo měl nějaké informace, které Ministerstvo nemělo?
Jakmile se Harry převlékl z bystrozorského hábitu, sedl si a začetl se. Už měl přečtenou většinu poznámek a snědl polovinu gyrosu, když Snape nakráčel do místnosti. Při chůzi si ještě zapínal bleděmodrou košili, která zvýrazňovala jeho olivovou pleť a dokonale ladila s černými kalhotami. Ačkoli Harry většinu Snapeových změn neschvaloval, musel uznat, že tmavší odstín pleti vypadá podstatně zdravěji. Nemohl odtrhnout oči od Snapeových holých předloktí, když si k němu Snape přisedl u stolu. Viděl snad někdy – kromě sexu – na Snapeovi tolik nahého masa? Na předloktích by nemělo být nic nemravného. Na těch Snapeových ale něco nemravného bylo.
„Před chvílí jsem je dokončil,“ řekl Snape směrem k pergamenům s poznámkami. Harryho upřeného pohledu si přitom nevšímal. Místo toho Snape začal odhrnovat jednotlivé svitky na stranu a hledal jeden konkrétní. Přestože měl suché vlasy, voněl tak svěže, jako by právě vylezl ze sprchy. Do očí mu spadl pramen vlasů, který nepřítomně odhrnul hřbetem ruky. Po zápěstí mu sjel níž tenký stříbrný náramek. Snape šperky nikdy nenosil. Dimitri s tím očividně začal. „Měl jste možnost si je prohlédnout?“
Harrymu chvíli trvalo, než se ze svých myšlenek zpřítomnil zpět a uvědomil si, co přesně znamená „je“. „Vážně si myslíte, že je tolik Smrtijedů pořád ještě naživu?“
„Také jsem naživu, nebo ne?“ podotkl Snape nepřítomně, pozornost upřenou na poznámky před ním.
Harry pochybovačně pozvedl obočí. „Takže vy všichni máte klony, jo?“
Snape odhlédl od práce a zadíval se na něj. „Ne, ale musíme předpokládat, že identifikace těl nemusí být vždy spolehlivá, a po válce vládl ještě dlouhou dobu zmatek. Když jsem unikl já, je tu patrně nezanedbatelná šance, že se to podařilo také ostatním, i když k tomu jistě měli jiné důvody než já.“
Jenže jen nemnoho Smrtijedů se mohlo pyšnit tím, že by se se alespoň blížili Snapeově inteligenci. „Takže ti, co zůstali, jsou podle vás nějak spojení s Nikem?“
„Ne nutně.“ Snape obrátil pozornost zpět ke složkám. „Ale neměli bychom nepřátele, proti kterým stojíme, zbytečně podceňovat.“ Rozbalil svitek, otevřel složku ministerstva a položil je vedle sebe. „Tohle je Leopold Dolohov, Antonínův bratranec z druhého kolena. Ze všech Smrtijedů je to on, kdo tu s největší pravděpodobností povede jakoukoli formu vzpoury. Používá také jméno Gregory Scalia. Je zručný v lektvarech, má rozsáhlé sbírky předmětů očarovaných černou magií a byl oficiálně očištěn od podezření z jakýchkoli vazeb se Smrtijedy – mimo rodinu, pochopitelně.“
„Proč si myslíte, že je v tom namočený?“ Spis ministerstva byl kusý, většinou zaznamenával jen Leopoldovy příbuzné, kteří byli aktivními Smrtijedy.
„Znám jeho rodinu a znám lidi, jako je on.“ Podíval se na Harryho. „Vážně máte na sobě tohle?“
Harry pokrčil rameny. Předtím se převlékl do upnutého červeného trička a džínsů. Samozřejmě dával přednost svému hábitu, ale nebyl to zrovna ten typ oblečení, ve kterém by se mohl nenápadně pohybovat po mudlovských částech Londýna.
„Máte u sebe svou původní hůlku?“
Harry si poklepal na stehno, kde měl v džínách skrytou kapsu. Většina kouzelníků nebyla moc dobrá v odhalování mudlovských skrýší. A svou novější hůlku měl také při sobě, aby měl omluvu pro případné magické stopy, které by na látce zůstaly.
„Vyhrňte si rukáv. Sešlu na vás sledovací kouzlo.“
„Dají se snadno odhalit,“ pochyboval Harry, ale přesto poslušně vytáhl rukáv nahoru.
„Tohle naštěstí ne.“ Snapeovy elegantní prsty obemkly Harryho paži, a jeho kůží proniklo hřejivé, téměř elektrizující mravenčení. Pak Snape prsty přesunul pod Harryho tričko a přitiskl je na jeho klíční kost. „Záloha,“ řekl a vyslal další sledovací kouzlo. Když dokončil, co měl v úmyslu, bez otálení dlaň stáhl a sám si svlékl jeden z náramků. „Nemělo by se jim povést nalézt všechny tři.“ S těmi slovy pak náramek nasadil Harrymu na zápěstí.
„A co vy?“ zeptal se Harry. „Pokud budete převlečený za mě, stane se z vás cíl.“
Snape sáhl pod košili a vytáhl stříbrný náhrdelník. Na jeho konci byl přívěsek jelena. Harry nad ním překvapeně povytáhl obočí.
„Svou roli plním dokonale. Taková cetka je přesně něco, co byste nosil vy,“ vysvětlil Snape hladce, zatímco přívěsek zastrčil zpět pod košili. „Grangerová mě bude hlídat.“
Kdy si tohle, u Merlina, stihli domluvit, a odkdy jsou Snape s Hermionou nejlepší kamarádi? „Musím mít jistotu, že budete v pořádku.“
„V tom případě si poslužte,“ řekl Snape a vyhrnul rukáv vlastní košile, aby na něj Harry také mohl seslat sledovací kouzlo.
Pokud šlo o sledovací zaklínadla, Harry v nich byl absolutně beznadějný. Ale i přesto přitiskl dva prsty na Snapeovu překvapivě teplou a hebkou kůži, a seslal na něj zaklínadlo – to nejlepší, které znal, a nejlíp, jak uměl. „Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že jsme to s těmi přípravami přepískli.“ Na většinu svých oficiálních akcí nebyl připravený ani zdaleka tak dobře – prostě měl jen plán A a v nejhorším plán B , a to obvykle stačilo.
„Myslím, že je to lepší než opak,“ řekl Snape rázně. „Aplikoval jste si do paže nové zásoby mnoholičného lektvaru?“
Harry přikývl. „Samozřejmě. Tak dobrá, pojďme si to ještě jednou celé zopakovat.“
Celý plán prošli celkem dvakrát, a to včetně všech míst, kam by ho Nik pravděpodobně mohl vzít. Harry jejich shrnutí zakončil tím, že Snapeovi připomněl: „Bezpečné slovo je ‚zlatonka‘. Když si budu hrát s hodinkami, všechno jde podle plánu. A jestli si začnu třít jizvu, potřebuju okamžitou pomoc.“
Snape přikývl a začal do pohárků nalévat mnoholičný lektvar, který si měli vzít rovnou.
„Na zdraví,“ řekl Harry, když přijal svou sklenici a přiťukl jí o tu Snapeovu. Na odpornou chuť mnoholičného lektvaru si nikdy nezvykl, takže se přinutil hustou tekutinu vypít naráz. Zdálo se, že mnoholičný lektvar bohužel z nějakého důvodu účinkoval lépe, když se před použitím kapslí nejdřív vypil, takže tenhle malý rituál musel Harry přetrpět. Za několik krátkých minut už v kuchyni zíral sám na sebe.
Snape se natáhl dopředu, sundal Harrymu brýle a posadil si je na nos. Zmenšil si oblečení, aby odpovídalo jeho postavě, ale přesto si raději ještě vyčaroval zrcadlo a prohlédl se v něm, aby se ujistil, že mu oblečení na těle sedí dokonale.
I když si Harry nemyslel, že si někdy zvykne na Dimitriho podobu, ještě víc ho znepokojovalo, když se Snape proměňoval v něj. Nezáleželo na tom, že se i v Harryho těle pořád choval a mluvil jako Snape; v okamžiku, kdy jeho tělo dostalo Harryho podobu, zároveň ztratilo veškerou eleganci, která byla pro Snapea charakteristická.
Snape si prohrábl vlasy a narovnal brýle, než se znovu otočil k Harrymu. „Kdyby se něco stalo, pošlete mi patrona.“
„Jak budu vědět, kde zrovna jste?“
„Váš patron mě najde,“ slíbil Snape. „V žádném případě na nic nečekejte. I kdyby nastala sebemenší –“
„Bez obav, chápu,“ ujistil ho Harry. „Všechno bude v pohodě.“
A samozřejmě nebylo.